Jak jsme prošlapali boty (někteří i dvoje)

Již dlouho předem jsme se těšili na náš první společný výlet. Nakonec jsme se rozhodli, že ho strávíme na turistické základně Juventus v Řece. Dočkali jsme se a v pátek ráno jsme měli sraz na nádraží. Někteří byli tak nedočkaví, že přišli nejméně o půl hodiny před oficiálním srazem. Jak jsme se později dozvěděli, vzbudili se již kolem třetí hodiny ráno a nemohli znovu usnout. Bohužel ráno nedorazila Nikol Lazaridu, neboť byla stižena chorobou. Všem to bylo samozřejmě líto a věříme, že příště již bude zdráva (aspoň ušetřila ty boty). Když pak přijel vlak a nám se úspěšně podařilo nastoupit, panovala dobrá nálada a očekávání.

Po přestupu v Českém Těšíně a příjezdu do Stříteže jsme naložili zavazadla do připraveného „taxíku" a vyrazili na první malou procházku směr Řeka. Procházka byla tím zajímavější, čím jsme stoupali výše do mlhy. Přestože jsme měli objednáno pěkné počasí, trošičku se zpozdilo a sluníčko na nás vykouklo až kolem oběda. Procházka se všem líbila, akorát Bára nezvolila nejvhodnější obuv a kromě zážitků z chůze si odnesla i pár puchýřů na nohách. Pravda, někteří zvolili plátěnou obuv, která místo aby odpuzovala, tak vodu z lesa přímo přitahovala. Naštěstí měla většina náhradní boty. Cestou jsme hráli několik her, které byly odměněny drobnými cenami (např. kdo plivne pecku dále, kdo najde největší šišku apod.). Neplánovaně jsme se však zpozdili, neboť dřevorubci právě káceli stromy v lese a zatarasili nám cestu. Po překonání této překážky již nestálo nic v cestě a nám se podařili kolem 11 hodiny s radostí a úsměvem na tváři dorazit na turistickou základnu, místo našeho pobytu. Zavazadla nás tam již čekala a tak jsme se mohli převléci a ubytovat.
Po chutném obědě, krátkém odpoledním klidu a vysušení bot jsem šli nasbírat dřevo na večerní táborák. Následovala dobrá večeře. Ačkoliv skoro všichni všechno snědli a mohli si dokonce i přidat, denní pohyb zanechal následky a po chvíli jsme navštívili místní pizzerii, kde děti „vypucovaly" talíře s objednanou pizzou. V tuto chvíli jsem se mylně domníval, že párky budu opékat sám s paní učitelkou Kocurovou. Avšak chyba lávky, buřty zmizly jako nic, někteří si opekli i chleba a večer přišlo na řadu i dojedení zásob od maminek. Ještě jsme si zahráli několik her a pak již do hajan a noční klid. Tedy noční klid je trochu silné slovo, spíše by se hodilo použít noční ruch. Tuto část však nebudu podrobně popisovat, abych se zbytečně nerozčiloval a rodičům nebral iluze o tom, jak mají hodné děti.
Ráno jsme se měli vzbudit v 7:45, avšak již v 5:30 se někteří jedinci rozhodli, že spánku bylo dost, čehož později během túry samozřejmě litovali.
Po snídani, která nám opět chutnala, ale museli jsme jíst rychle, protože by nám Kája nic nenechala, jsme si rozdali balíčky s jídlem a vyrazili na vrch Javorový. Cesta tam i zpět probíhala za pěkného počasí, tedy věřím, že se všem líbila. Nejvíce si ji pak pochvalovala p. Kocurová. Po návratu na základnu jsme se převlékli, umyli, učesali a čekali na příjezd „taxíku", který nám opět zavezl zavazadla na nádraží. Do Karviné jsme přijeli všichni, zdrávi, i když unaveni. Pevně věřím, že výlet se všem líbil, nikoho nezklamal a příště opět všichni.
Výletu zdar a 6.C zvláště.

Navštivte fotogalerii!

Mgr. David Badura